Fakta o kritice problematické publikační činnosti na IKSŽ FSV UK

V současné době probíhá na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (dále IKSŽ nebo institut) debata o odchodu některých pracovníků a o možných důvodech, které k tomu mohly vést. Ředitelka IKSŽ ve svém vyjádření na Facebooku ze dne 4. 11. i celé vedení institutu v prohlášení ze dne 9. 11. hovoří o údajné „negativní kampani“, která má mít za cíl poškození pověsti IKSŽ. Ze strany ředitelky IKSŽ je vytvářen dojem, že šíříme mýty, fámy a nepravdivé informace. V reakci na tato obvinění předkládáme chronologii celého případu, podloženou relevantními dokumenty, které – jak doufáme – umožní každému udělat si na situaci vlastní názor. Současně se důrazně ohrazujeme proti opakovaným nařčením, že poškozujeme dobré jméno institutu a fakulty. Naše kritika neetických publikačních praktik na našem pracovišti, která stála u zrodu celé kauzy, byla od počátku vedena snahou dobré jméno našeho pracoviště chránit a institut od těchto nepřijatelných praktik očistit. Že jsou někteří z nás v důsledku těchto snah nyní terčem aktivit, které vnímají jako dehonestaci, zastrašování a profesní perzekuci, pokládáme za mimořádně alarmující, a to zvláště v kontextu aktuálně probíhajících oslav výročí 17. listopadu, které mimo jiné symbolizuje boj za akademické svobody, mezi něž na prvním místě tradičně patří svoboda vyjádřit kritický názor bez obav z následných postihů.

1. Pozadí sporu: predátorské časopisy

Na jaře 2015 si někteří zaměstnanci institutu povšimli pozoruhodně narůstajícího seznamu publikační činnosti některých kolegů. Nárůst publikační činnosti by byl sám o sobě pozitivní – za publikační výstupy získává pracoviště při hodnocení Radou pro výzkum, vývoj a inovace takzvané RIV body, na jejichž základě pak na pracoviště proudí finanční příspěvky na vědeckou činnost. Publikační výstupy jsou navíc obvykle podmínkou pro kariérní postup akademika, např. pro habilitační řízení, a tedy získání docentury. Proto mnoho pracovišť, včetně IKSŽ, publikační činnost odměňuje finančními bonusy.
Nejvíce publikací za rok 2014 uváděl v univerzitní publikační databázi OBD PhDr. Wadim Strielkowski, Ph.D., v té době odborný asistent na Katedře marketingové komunikace a PR. Jeho zdánlivě úctyhodný seznam publikací zahrnoval desítky článků v mezinárodních časopisech a víc než deset monografií, což je na poměrně mladého výzkumníka nečekaný výkon. Při bližším ohledání však bylo zjištěno, že tyto výstupy jsou ve většině případů velmi sporné. Dr. Strielkowski většinu svých monografií vydal vlastním nákladem bez spolupráce s jakýmkoli vydavatelstvím. Jednu pak vydal ve vydavatelství Lambert Academic Publishing, známém jako „vanity press“, tj. vydavatelství, které za poplatek vytiskne cokoli, a navíc používá při inzerování svých služeb neetické praktiky.

Migration2

Obr. 1. Obálka jedné z knih Wadima Strielkowského

Převážná část časopiseckých výstupů Dr. Strielkowského byla publikována v časopisech, které vykazují znaky tzv. predátorských nebo odpadních časopisů.
Zpravidla jde o vědecké časopisy orientované na rychloobrátkové vydávání textů nezávisle na jejich kvalitě. Nezajišťují či pouze simulují recenzní řízení, neposkytují relevantní zpětnou vazbu ani základní redakční servis (např. korektury), nemají žádnou prestiž ani váhu v daných vědních oborech. Často také uvádějí nepravdivé informace o místu svého vydání a nezřídka vycházejí v zemích bývalého SSSR, v Indii, Pakistánu či například Albánii. Za publikování v nich se zpravidla platí poplatky ve výši desítek až stovek eur. O těchto časopisech se můžete dovědět více například zde nebo zde. Vzhledem k tomu, že navzdory jejich pochybné kvalitě se některým z těchto časopisů daří proniknout do databáze Scopus, publikování v nich může přinést vytoužené RIV body, a tedy peníze do rozpočtu pracoviště, ovšem za cenu potenciálního poškození pověsti výzkumníka samotného i jeho pracoviště a jejich diskreditace v očích zahraničních partnerů a grantových komisí.
Jistě se může stát, že nezkušený akademik do podobného časopisu zašle článek omylem. Dr. Strielkowski však tyto časopisy využíval často a opakovaně. Navíc podobné časopisy sám vydává prostřednictvím soukromé firmy University Service Publishing a současně v nich také sám publikuje. Vzhledem k tomu, že publikační činnost je na IKSŽ odměňována, Dr. Strielkowski za tuto svou publikační činnost hraničící s bezcenností pro vědeckou komunitu mohl získávat odměny pocházející z prostředků daňových poplatníků. Není navíc jasné, z jakých prostředků byly publikace v těchto časopisech hrazeny, tj. zda byl pro tento účel využit rozpočet institutu. Do publikování v podřadných časopisech se zapojilo i několik dalších zaměstnanců IKSŽ, zpravidla ve spoluautorství s Dr. Strielkowským.
Tehdejší tajemnice pro vědu Dr. Irena Reifová na schůzích vedení IKSŽ v dubnu a květnu 2015 dvakrát upozornila na problematické publikační praktiky na IKSŽ. Vedení neprojevilo účinný zájem tento problém řešit. Bylo poukázáno na finanční přínos těchto publikací a objevil se pokus situaci vyřešit návrhem pravidel publikování, která pouze obecně poukazovala na dodržování autorských práv a předpokládala pouze autorovo osobní prohlášení, že text prošel recenzním řízením. Tajemnice pro vědu na protest proti bagatelizaci problému s publikováním v predátorských časopisech rezignovala na svou funkci. Po selhání výše uvedených pokusů o řešení problému na poradách vedení IKSŽ se celá skupina zaměstnanců v zájmu ochrany dobrého jména svého pracoviště rozhodla podat ředitelce IKSŽ PhDr. Alici Němcové Tejkalové, Ph.D. písemný podnět k přezkoumání problematické publikační činnosti a případnému vyvození důsledků.
V průběhu přípravy podnětu vyšly najevo další podezřelé skutečnosti: Dr. Strielkowski ve svém článku kopíroval kompletní kapitoly z knihy od autorky Emily Welkins (o níž bude řeč dále). V seznamu publikací Dr. Strielkowského se také vyskytovaly vědecké texty vydané dvakrát bez uvedení odkazu k předchozímu textu (tedy texty vykazující možné známky autoplagiátorství) a pokaždé s rozdílným počtem autorů. Dr. Strielkowski je také uveden jako jeden ze tří spoluautorů u článku, jenž je bez uvedení zdroje překopírovaný z magisterské práce jeho studenta, a je tedy možné se důvodně domnívat, že se v tomto případě jedná o takzvané „darované“ či „falešné“ autorství.
Podnět, spolu s detailním rozborem veškerých problematických publikací, byl předán ředitelce IKSŽ Dr. Němcové Tejkalové dne 15. 6., v kopii děkanovi a proděkanovi pro vědu FSV UK. Mezi signatáři byli zaměstnanci organizačně zařazení pod Katedru mediálních studií a Katedru žurnalistiky.

Obr. 2. Text podnětu ředitelce IKSŽ (po kliknutí se otevře galerie)

Dokument: Příloha 11 podnětu – Přehled problematických časopisů obsahujících publikace zaměstnanců IKSŽ.

2. Kauza Emily Welkins a komunikace směřující k umlčení kritiky publikační činnosti

Ředitelka IKSŽ odpověděla 3. 7. dopisem, který byl podle jejích slov konzultován s vedením FSV. V něm uvádí, že nedošlo k autoplagiátorství ani darovanému/falešnému autorství, neboť „podíl na tvorbě jednotlivých napadených textů autoři potvrdili“. Navíc ředitelka v tomto dopise potvrdila podezření skupiny signatářů, že Emily Welkins je ve skutečnosti neexistující smyšlená identita, kterou vytvořil Dr. Strielkowski.  To si zaslouží obšírnější vysvětlení, protože jde o velmi nestandardní a bez znalosti kontextu obtížně pochopitelnou praxi.
Wadim Strielkowski publikoval nejen pod svým jménem, ale také pod jménem Emily Welkins, fiktivní výzkumnice, kterou sám „stvořil“. Několik článků dokonce podepsal zároveň jménem svým i jménem Emily Welkins. Při psaní článků pod jménem Emily Welkins Dr. Strielkowski předstíral, že tato osoba působí na prestižních univerzitách, například University of Strasbourg nebo University of Cambridge, a její příslušnost k těmto univerzitám explicitně uváděl. Signatáři podnětu ředitelce IKSŽ takové jednání chápou jako umělou legitimizaci výstupů Dr. Strielkowského, a také jako zavádějící zvyšování prestiže jinak podřadných časopisů tím, že do nich zdánlivě přispívala výzkumnice působící na uznávaných západních univerzitách. Spatřují v tom také prostředek, který Dr. Strielkowskému umožnil za pomoci jeho alter ega citovat texty, které napsal jako Wadim Strielkowski, a tak si zvyšovat citační index. Citační index je přitom také ukazatelem, který akademikům pomáhá v kariérním postupu.

EWCambridgeStriel+Wel

Obr. 3. Záhlaví článků podepsaných jak W. Strielkowským, tak Emily Welkins, jež je v těchto případech afiliována s University of Cambridge (výše) a University of Strasbourg (níže)

Namísto jednoznačného odsouzení této podvodné praktiky ředitelka IKSŽ ve své odpovědi tuto praxi označila za „registrovaný pseudonym“. Žádost o řešení nastíněných problémů popsala jako nevhodný nátlak na svoji osobu, který se neslučuje s Etickým kodexem UK.
V tuto chvíli začínají na IKSŽ probíhat události, které skupina protestujících zaměstnanců vnímá jako pokusy kritiku neetické a jinak problematické publikační činnosti na IKSŽ umlčet. Všechno podle nich nasvědčuje tomu, že namísto řešení reálného problému týkajícího se alarmující úrovně publikační etiky na pracovišti jsou šikanováni a zastrašováni ti, kteří na problém upozornili.
19. srpna 2015 ředitelka IKSŽ rozeslala všem zaměstnancům Pravidla publikační činnosti na IKSŽ, do značné míry využívající rešerší, jež se objevily v kritickém podnětu, aniž by byl podnět jakkoli zmíněn nebo označen za inspiraci. V průvodním dopise ředitelka naopak popřela, že by publikace na IKSŽ měly jakékoli problémy a použila formulace vyvolávající dojem varování těm, kteří by chtěli písemně nebo slovně publikační praktiky na institutu zpochybňovat. V emailu rozeslaném všem zaměstnancům institutu se mimo jiné píše: „Kdo říká, či píše něco jiného, nemluví/nepíše pravdu a ponese za to veškerou odpovědnost, zejména za poškozování dobré pověsti IKSŽ.“ Toto je další příklad komunikace, kterou autoři kritického podnětu vnímají jako neslučitelnou s principy akademické svobody.
Přestože ředitelka tvrdila, že veškeré publikace IKSŽ jsou v pořádku, autoři kritického podnětu narazili na počínání, které se jim jevilo jako zametání stop po neetických a pochybných publikačních praktikách. Sama ředitelka například ze seznamu publikací uvedeného na svých webových stránkách vymazala dva články z časopisů, které autoři podnětu označili za predátorské, což je zřetelné na screenshotech z jejího profilu z června a října tohoto roku. Obsah těchto článků a kvalitu redakční práce může odborná veřejnost posoudit sama zde a zde; druhý z těchto článků přitom již není možné na Internetu dohledat, neboť ázerbajdžánský časopis Journal of Language and Literature mezitím zřejmě ukončil činnost a nefunguje ani odkaz DOI, což naznačuje, že od počátku byl tento odkaz pouze fiktivní.

Obr. 4. Webový profil ředitelky IKSŽ v červnu 2015 a v říjnu 2015 (po kliknutí se otevře galerie)

Zároveň začalo z některých článků publikovaných online mizet jméno Emily Welkins nebo její afiliace s prestižními západními univerzitami.

Obr. 5. Článek Dr. Strielkowského a Emily Welkins před a po odstranění afiliace s University of Strasbourg (po kliknutí se otevře galerie)

Skupina signatářů se rozhodla situaci projednat s ředitelkou IKSŽ na osobní schůzce dne 25. 8. Ředitelka IKSŽ na schůzce argumentovala právní analýzou, která podle jejích slov doložila, že jednání Dr. Strielkowského nelze klasifikovat jako podvod, a nelze tedy proti němu odpovídajícím způsobem postupovat. Signatáři přitom ve svém podnětu nepoukazovali na porušení práva, ale na porušení etických pravidel vědecké činnosti.
Vzhledem k tomu, že ani z osobní schůzky se zástupci vedení IKSŽ signatářům nevyplynulo, že by se ředitelka IKSŽ chystala jednoznačně odmítnout praktiky Dr. Strielkowského a vyvodit z nich příslušné personální důsledky, skupina signatářů odeslala 2. 9. 2015 podnět k prošetření uvedených praktik Etické komisi Univerzity Karlovy. Tento podnět zatím stále čeká na projednání komisí.

3. Tichý odchod Dr. Strielkowského a neprodloužení smlouvy Dr. Václavu Štětkovi

Od října 2015 Dr. Strielkowski není zaměstnancem IKSŽ. Jeho odchod přitom nebyl ze strany vedení komentován ani zdůvodněn a vedení IKSŽ se od jeho aktivit stále oficiálně nedistancovalo. Dr. Strielkowski současně nadále vyučuje na Katedře marketingové komunikace a PR – v zimním semestru 2015/16 vede kurz JJB251 Tourism marketing.
Na schůzce 23. 10. 2015 dále ředitelka IKSŽ nečekaně oznámila jednomu ze signatářů, Dr. Václavu Štětkovi, že mu nebude prodloužena pracovní smlouva, končící 31. 12., navzdory předchozím ujištěním, že s ním do budoucna na institutu počítá. Václav Štětka je vedoucím výzkumné skupiny PolCoRe, jež se významně zasadila o rozvoj vědecké činnosti na IKSŽ, a jeho vynucený odchod z institutu představuje přímé ohrožení budoucnosti této výzkumné skupiny, neboť se na jeho místo nepočítá s žádnou náhradou. Institut se tak může připravit o významný zdroj finančních příspěvků za vědeckou činnost. Ředitelka IKSŽ neposkytla pro tento krok žádné věrohodné vysvětlení; neprodloužení smlouvy zdůvodnila na Facebooku poukazem na potenciál institutu, jeho potřeby, klíčová místa a finanční situaci pracoviště. Odkaz na finanční situaci IKSŽ je nelogický v situaci, kdy současně nabízí prodloužení smluv dalším členům institutu, včetně dosavadních členů a spolupracovníků skupiny PolCoRe. (Dva zaměstnanci institutu, Roman Hájek a Jernej Prodnik, naopak možnost prodloužení smlouvy odmítli, a to s poukazem na nesouhlas s postupem ředitelky vůči Dr. Štětkovi.) V kontextu předchozí komunikace s vedením IKSŽ a vzhledem k dosavadním nadstandardním publikačním a dalším vědeckým výsledkům Dr. Štětky i skupiny PolCoRe jako celku se obáváme, že se jedná o další krok směřující k umlčení kritiků neetického publikování na IKSŽ.

Důrazně protestujeme proti jakýmkoli postupům směřujícím k omezování svobody akademické diskuse.

Žádáme vedení IKSŽ, aby revidovalo rozhodnutí neprodloužit zaměstnanecký poměr IKSŽ s Václavem Štětkou.

Žádáme vedení IKSŽ o otevřené přiznání a explicitní odsouzení výše popisovaných neetických a jinak problematických praktik, poškozujících jméno a domácí i mezinárodní pověst institutu.

Zaměstnanci IKSŽ:

Roman Hájek
Radim Hladík
Jernej Prodnik
Irena Reifová
Jiřina Šmejkalová
Václav Štětka
Jaroslav Švelch
Lenka Vochocová

Tento text byl původně publikován 17. 11. Reakci na prezentaci vedení IKSŽ, která následovala 18. 11., najdete zde.

Text je dostupný v angličtině zde.

Reklamy
Fakta o kritice problematické publikační činnosti na IKSŽ FSV UK