Reakce na vyjádření ředitelky IKSŽ Alice N. Tejkalové k článku v Hospodářských novinách

Reagujeme tímto na text dokumentu vyvěšeného na webových stránkách Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, podepsaného současnou ředitelkou Institutu PhDr. Alicí Němcovou Tejkalovou, Ph.D. Text je kritikou článku Upozornil na zneužívání peněz a z Karlovy univerzity musel odejít. Ve Velké Británii po něm sáhli, který byl zveřejněný v Hospodářských novinách dne 25. 1. 2016 (online verze zde). Podle dr. Němcové Tejkalové článek „obsahuje řadu nepravdivých, zkreslujících a nepřesných informací“ a autorka článku podle soudu Němcové Tejkalové „pochybila i profesně“. Vzhledem k tomu, že článek pokládáme (až na některé v zásadě nepodstatné detaily) za věcně správný, považujeme za nezbytné se k jednotlivým tvrzením současné ředitelky IKSŽ vyjádřit a uvést je na pravou míru.

1) Návrh na zmenšení úvazku dr. Štětkovi nijak nesouvisí s diskusí o etice publikační činnosti. Kritická slova vůči způsobu fungování skupiny PolCoRe zazněla poprvé již na podzim 2014. Redaktorka Hronová však přejala a prezentuje jednostranné tvrzení, že Václav Štětka musel odejít, protože upozornil na problémy, jako fakt a takto jej v článku prezentovala. Dokonce v titulku. V tištěném vydání HN pak figuruje i zvýrazněná citace dr. Štětky, která je nejen v kontextu výše uvedených informací zjevně nepravdivá: „Nikdo se ani slovem nezmínil, že by s mojí prací nebyl spokojen.“

Ředitelka IKSŽ bohužel blíže nespecifikuje původ a obsah údajných „kritických slov vůči způsobu fungování skupiny PolCoRe“. Můžeme pouze dovozovat, že má na mysli svá vlastní slova obsažená v koncepci rozvoje Institutu, se kterou se na podzim 2014 hlásila do konkurzu na místo ředitelky a v níž zazněly vůči způsobu vzniku a celkovému pojetí výzkumné skupiny její osobní výhrady; některá věcně nepravdivá tvrzení týkající se PolCoRe byla posléze nucena z textu stáhnout a publikovat novou verzi. (Pokládáme v této souvislosti za vhodné připomenout, že dr. Němcová Tejkalová byla v době vzniku výzkumné skupiny jedním z uchazečů o místo v ní, avšak její přihláška nebyla v rámci interního konkurzu na IKSŽ úspěšná.)
Přinejmenším po nástupu nové ředitelky do funkce (1. 1. 2015) žádná doložitelná kritika skupiny PolCoRe či kteréhokoliv z jejích členů neexistuje. Nebyla předmětem diskusí na schůzích vedení institutu (jak vyplývá ze zápisů) a dr. Štětka nedisponuje žádnou korespondencí, ve které by mu byly tlumočeny výhrady vůči činnosti skupiny či vůči jeho vlastní práci. Nestalo se tak za celý loňský rok dokonce ani při osobních rozhovorech ředitelky IKSŽ s dr. Štětkou; naopak na schůzce dne 19. 5. explicitně zaznělo, že si dr. Němcová Tejkalová do budoucna přeje další setrvání dr. Štětky na Institutu, a to jak na pozici vědecko-výzkumné, tak (nově) na pozici akademické. Také děkan FSV Jakub Končelík na Facebooku dne 4. 11. 2015 uvedl: „…dosavadní práce skupiny PolCoRe si vážíme všichni“.
Zpochybňování citovaného výroku dr. Štětky „Nikdo se ani slovem nezmínil, že by s mojí prací nebyl spokojen“ implicitně označuje autora tohoto výroku za lháře. Vyzýváme proto ředitelku IKSŽ, aby své tvrzení, že tato citace je „zjevně nepravdivá“, buďto doložila konkrétními písemnými dokumenty, dokazujícími, že dr. Štětka byl svými nadřízenými informován o nespokojenosti s jeho prací, anebo se dr. Štětkovi veřejně za toto tvrzení omluvila.

2) Není také pravda, že dr. Štětka musel z Karlovy univerzity odejít. Václav Štětka dostal nabídku působit na našem institutu od 1. 1. 2016 na snížený úvazek. Na tu sice nereflektoval, ale nejenže zůstal zaměstnancem univerzity, nýbrž dokonce i samotné Fakulty sociálních věd, neboť od 1. 1. 2016 působí na Institutu sociologických studií.

Titulek článku je skutečně nepřesný, dr. Štětka má na FSV UK díky svému výzkumnému grantu GAČR smlouvu do konce letošního roku, byť na jiném pracovišti (ISS). Prezentovat jednostranné rozhodnutí ředitelky IKSŽ o neprodloužení hlavního pracovního poměru s dr. Štětkou jako „nabídku“ na další působení je však značně zavádějící a do značné míry cynické. Ředitelka IKSŽ nemá pravomoc rozhodovat o běžícím grantovém projektu dr. Štětky, jehož nositelem je fakulta, nikoli institut, takže ze strany ředitelky v žádném případě nemohla být zbylá část úvazku dr. Štětky placená z GAČRu (0,4) předmětem jakékoli „nabídky“.
Současně je zapotřebí zdůraznit, že formulace „dr. Štětka musel z Karlovy univerzity odejít“ není v kontextu minulých událostí nijak zavádějící. Dr. Štětka má sice do konce letošního roku částečný úvazek na Institutu sociologických studií, avšak vzhledem k  výši mzdy nastavené na začátku grantového projektu pro tento úvazek (jedenáct tisíc Kč hrubého) byl nucen hledat další zaměstnání, jak ředitelka IKSŽ při rozhodování o (ne)prodloužení smlouvy samozřejmě musela vědět. Při absenci nabídek ze strany univerzity i dlouhodobějších pracovních perspektiv na UK tak byl dr. Štětka fakticky postaven do situace hledat uplatnění jinde; šlo tedy o rozhodnutí, které ve svých důsledcích dr. Štětku skutečně nutí z Univerzity Karlovy odejít.

3) Václav Štětka a jeho kolegové v létě rozhodně neupozornili na „zneužívání peněz“, a to z prostého důvodu, že k ničemu takovému na institutu nedochází. V jejich podnětu se o ničem takovém nepíše.

Podnět zaslaný skupinou zaměstnanců IKSŽ dne 15. 6. 2015 upozornil, mimo jiné, na rozvinutou praxi publikování v odpadních (predátorských) časopisech na IKSŽ, které se účastnilo několik zaměstnanců institutu včetně ředitelky IKSŽ dr. Němcové Tejkalové. Publikování v těchto typech časopisů, je-li spojeno s jejich následným vykazováním do RIVu a odměňováním jejich autorů, pokládá řada odborníků a komentátorů za formu zneužívání veřejných prostředků, neboť předkládající instituce za tyto zpravidla odborně bezcenné publikace, porušující pravidla akademické etiky, dostávají od státu dotace, jak v návaznosti na kauzu Wadima Strielkowského popsal např. týdeník Euro (zde).  Přestože v původním podnětu uvedené skupiny zaměstnanců nebyl tento finanční aspekt explicitně zdůrazněn (byť jedním z požadavků signatářů bylo také vyřazení eticky sporných publikací z interního systému odměn za publikace v rámci IKSŽ a FSV UK), je zcela nesporné, že otázka zneužívání veřejných prostředků skrze publikování v predátorských časopisech a nakladatelstvích se dostala do popředí a do centra zájmu odborné i širší veřejnosti právě v návaznosti na tuto iniciativu dr. Štětky a jeho kolegů. S touto interpretací se ztotožňují také někteří členové vědecké rady FSV UK, na jejímž zasedání 9. 12. 2015 zazněl návrh vrátit prostředky získané fakultou v důsledku neetických publikačních praktik, zejména na základě publikování v odpadních časopisech a nakladatelstvích.

4) Konstatovat, že Václav Štětka „nebyl univerzitě dost dobrý“, je bez vyjádření univerzity problematické, zvlášť když mu na ní normálně pokračuje pracovní poměr.

Domníváme se, že i bez explicitního vyjádření univerzity jde v kontextu celého případu o zcela legitimní novinářskou zkratku. Konstatování, že dr. Štětkovi na univerzitě „normálně pokračuje pracovní poměr“, je značně manipulativní, vzhledem k tomu, že mu (bez předchozího varování a bez racionálního vysvětlení) nebyla prodloužena větší část úvazku, takže jeho následný pracovní poměr lze dosti těžko hodnotit jako „normální“ a uvedený pokračující pracovní poměr nadto vyplývá (a je financován) z grantu, který dr. Štětka fakultě se svým týmem přinesl.

5) Wadimu Strielkowskému skončil pracovní poměr na institutu v září 2015. Není také pravda, že by publikoval 60 odborných článků za rok.

Mezi větami „v říjnu z institutu odešel Wadim Strielkowski“ (HN) a „Wadimu Strielkowskému skončil pracovní poměr na institutu v září 2015“ (A. N. Tejkalová) není věcný rozpor, neboť pracovní poměr W. Strielkowského podle nám známých informací skončil k 30. 9. 2015. V databázi Google Scholar vykazuje W.Strielkowski za rok 2015 celkem 31 publikačních záznamů, v roce 2014 celkem 35 záznamů. Uvedené hodnoty 60 odborných článků tedy pravděpodobně dosáhl zhruba za dva roky, nikoli za jediný; i toto číslo nicméně vysoce převyšuje běžný publikační výkon v sociálněvědních oborech a vzbuzuje výrazné pochybnosti o kvalitě těchto textů i publikačních platforem, kde byly otištěny (což článek naznačuje). Je ovšem otázkou, proč ředitelka IKSŽ cítí potřebu tuto z hlediska článku relativně marginální informaci korigovat.

6) Autorka mi vkládá do úst formulaci, že Wadim Strielkowski (a já někdy s ním) publikoval v časopisech, které „figurovaly ve fakultním seznamu ‚časopisů povolených k publikaci‘“. Vzhledem k tomu, že jsem s autorkou nebyla v kontaktu, ani jsem tuto větu nikdy nikde nevyslovila ani nenapsala + navíc neexistuje žádný takový seznam, domnívám se, že vymýšlením si faktů a falešných citací se autorka dopouští dalšího významného etického prohřešku.

Podle našeho názoru nejde o vymyšlenou, ale nesprávně pochopenou a reprodukovanou citaci z týdeníku Euro, respektive nesprávné pochopení toho, o jaký seznam se jednalo.

7) Autorka dále významným způsobem poškozuje moji dobrou pověst, když píše, že jsem se podílela na „podivné praxi“. Všechny moje publikace proběhly v souladu s pravidly instituce, nikdy jsem nepublikovala „velké množství článků“ a nedostávala za ně „velké množství peněz“, což jsou mimo jiné také atributy, které s touto „podivnou praxí“ autorka spojuje. V mojí publikační činnosti najdete texty vydané prestižními mezinárodními vydavatelstvími typu Routledge či Palgrave Macmillan.

Konstatování, že se ředitelka IKSŽ podílela na „podivné praxi“ pokládáme za výstižné a odpovídající realitě. Kontextuálně je zřejmé, že „podivnou praxí“ se myslí publikování odborných článků v odpadních resp. predátorských časopisech, které otisknou jakýkoli text bez důvěryhodného recenzního řízení. Publikování v těchto typech časopisů je v rámci akademické komunity obecně pokládáno za neetické, což je postoj, ke kterému se hlásí i Univerzita Karlova prostřednictvím stanoviska své Ústřední knihovny. Přiměřenost teze o „podivné praxi“ nijak nemění ani fakt, že tehdejší pravidla publikování nebyla de iure porušena. Nebyla totiž porušena jen proto, že systém hodnocení kvality publikací v ČR má zásadní mezeru – s přítomností odpadních časopisů i v prestižních databázích totiž nepočítá, čehož skupina autorů neetických publikací na IKSŽ využila. Ředitelka IKSŽ publikovala v časopisech pochybného charakteru opakovaně, a to jak v časopisech explicitně uvedených v Beallově seznamu predátorských časopisů (Mediterranean Journal of Social Sciences, Journal of Language and Literature), tak v časopisech vykazujících znaky neetických publikačních praktik, především vytváření tzv. citačních bratrstev (Journal of Security and Sustainability Issues, Economics and Sociology). Problematičnost těchto publikací spočívá nejen v celkovém charakteru časopisů, ale také v tom, že byly využité k publikování textů, které by seriózní, oborově relevantní časopis s regulérním recenzním řízením s nejvyšší pravděpodobností nepřijal.

8) Není pravda, že červnový podnět dr. Štětky a skupiny dalších zaměstnanců označilo vedení institutu za negativní kampaň. Jak uvádí sama autorka, prohlášení bylo vydáno v listopadu a vztahuje se k negativní kampani neopodstatněně poškozující dobrou pověst institutu a jeho zaměstnanců v dané době.

Doslovným výrazem „negativní kampaň“ bylo označeno úsilí skupiny zaměstnanců IKSŽ o přiznání a odsouzení odpadních publikací skutečně až v listopadu 2015. Negativní a odsuzující vztah, pouze vyjádřený jinými slovy, však dávala ředitelka najevo od počátku své komunikace se skupinou kritizujících zaměstnanců v červenci 2015, takže časové předsunutí tohoto pojmu v článku Markéty Hronové v HN nelze považovat za věcnou chybu. Označení „negativní kampaň“ bylo v listopadu 2015 jen pokračováním dosavadní rétoriky, která se dala interpretovat jako pokusy o zastrašování a umlčování. V reakci na první kritický podnět skupiny zaměstnanců 3. 7. 2015 komentovala ředitelka naši komunikaci s odkazem na paragraf Etického kodexu jako „nevhodný a nemístný nátlak“. V emailu rozeslaném všem zaměstnancům institutu 19. 8. 2015 pak uvedla: „Jsem nesmírně ráda, že Vás mohu po rozsáhlé rešeršní práci ve spolupráci s odbornými pracovišti ujistit, že náš institut žádné problémy s dedikovanými publikacemi nemá. Kdo říká, či píše něco jiného, nemluví/nepíše pravdu a ponese za to veškerou odpovědnost, zejména za poškozování dobré pověsti IKSŽ.“
Pokud jde o nálepku „negativní kampaň“, kterou dostalo úsilí skupiny zaměstnanců v listopadu 2015, odmítáme tvrzení, že naše jednání bylo neopodstatněné. K sepsání blogu, příspěvků na sociálních sítích či kandidatuře do AS a účasti v související předvolební kampani (z čehož potom vyvstalo samostatné pátrání novinářů a výrazná medializace celé kauzy) jsme se rozhodli po více než půlročním marném úsilí získat vedení IKSŽ a/nebo vedení FSV UK pro myšlenku, že publikování v odpadních časopisech, stejně jako další „vynalézavé“ postupy spojené nejen s osobou dr. Strielkowského, je nutné otevřeně a jednoznačně odsoudit. Opodstatněnost tohoto postupu dokazuje i to, že teprve po zveřejnění kauzy začala fakulta v prosinci 2015 účinně reagovat – od neetických publikací obecně a praktik dr. Strielkowského konkrétně se distancovala a vytvořila pravidla publikační činnosti varující před predátorskými časopisy. Vedení IKSŽ však nadále trvá na tom, že se jednalo o neopodstatněnou negativní kampaň a spolu s děkanem FSV UK dluží takřka 150 významným osobnostem z řad akademické veřejnosti, kteří podepsali prohlášení „Za publikační etiku a svobodu kritiky v sociálních vědách“, hodnověrné vysvětlení, proč nebyl dr. Václavu Štětkovi prodloužen pracovní poměr.

9) S fakultou nepřestali ke konci roku spolupracovat dva „členové týmu“ dr. Štětky. Zaměstnanecký poměr na fakultě z jeho skupiny ukončil pouze jeden člen.

Jedná se o marginální nepřesnost; s fakultou přestali v přímé návaznosti na neprodloužení smlouvy dr. Štětkovi spolupracovat dr. Jernej Prodnik, člen týmu PolCoRe, a Mgr. Roman Hájek, který byl rovněž signatářem původního podnětu vedení fakulty a následně Etické komisi UK a který se skupinou PolCoRe spolupracoval na řadě projektů. Podstatné v této souvislosti je, že Institut přišel díky rozhodnutí ředitelky Němcové Tejkalové nejen o dr. Štětku, ale také o dva další perspektivní výzkumníky a v osobě Romana Hájka i o oblíbeného a kvalitního pedagoga.

V Praze dne 3. 2. 2016

Roman Hájek
Irena Reifová
Jiřina Šmejkalová
Jaroslav Švelch
Václav Štětka
Lenka Vochocová

Reakce na vyjádření ředitelky IKSŽ Alice N. Tejkalové k článku v Hospodářských novinách

Prohlášení: Za publikační etiku a svobodu kritiky v sociálních vědách

Vyjadřujeme znepokojení nad dosavadním způsobem řešení kauzy neetických publikačních praktik na IKSŽ FSV UK. Domníváme se, že tato kauza odkrývá témata, která jsou relevantní pro celou akademickou obec, jako je otázka publikačních norem, etických standardů a akademické integrity. Proto je nezbytné vést o těchto praktikách transparentní a otevřenou diskusi, namísto jejího potlačování a trestání těch, kteří na problém poukázali.

Skupina zaměstnanců Institutu komunikačních studií a žurnalistiky (IKSŽ) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v nedávné době kriticky vystoupila proti rozvinutému systému eticky vysoce sporného publikování v tzv. predátorských („odpadních“) časopisech, stejně jako proti dalším eticky pochybným publikačním praktikám, kterých se dopouštěli někteří jejich kolegové v rámci IKSŽ (podrobnosti zde). Publikování v predátorských časopisech zneužívá slabin systému hodnocení vědy v ČR, který upřednostňuje počty publikací před jejich kvalitou. Predátorské časopisy požadují od autorů za publikaci článků peníze, aniž by vyžadovaly splnění elementárních standardů akademického publikování. Současně umožňují navazující neetické postupy, jako je předstírání afiliace k prestižním zahraničním pracovištím, uvádění smyšlených spoluautorů či darované autorství. Všechny tyto jevy se v publikační praxi na IKSŽ objevily.

Vedení IKSŽ namísto otevřeného přiznání a explicitního odsouzení výše popisovaných neetických praktik, na něž bylo opakovaně upozorněno, přistoupilo k aktivitám, které mohou být interpretovány jako pokusy o zastrašování těch, kteří na problém upozornili, či dokonce k jejich profesní perzekuci. Té v současné době čelí především dr. Václav Štětka, vedoucí výzkumné skupiny PolCoRe, kterému bylo před několika týdny nečekaně oznámeno rozhodnutí ředitelky pracoviště neprodloužit jeho pracovní smlouvu (končící 31. 12. 2015), aniž by pro tento krok byly uvedeny smysluplné důvody (byl pouze označen za „manažerské rozhodnutí ředitelky IKSŽ“). Vědecké výsledky dr. Štětky jsou přitom v rámci oboru nadstandardní (získal pro své pracoviště grant GA ČR, vytvořil výzkumnou skupinu zapojenou do mezinárodních sítí, publikoval v prestižních časopisech s náročným recenzním řízením) a během jeho působení nebyly vůči jeho práci vzneseny žádné výtky.

My, níže podepsaní, důrazně protestujeme proti jakýmkoli postupům směřujícím k omezování kritické diskuse na akademické půdě a žádáme děkana FSV UK dr. Jakuba Končelíka, aby objasnil okolnosti neprodloužení smlouvy s dr. Štětkou a jednoznačně vyvrátil podezření, že souvisí s případem kritiky neetických publikačních praktik. Dále vyzýváme k otevřené rozpravě o publikační etice, standardech hodnocení publikačních výstupů a o ochraně whistleblowerů na českých vysokých školách.

Podepsaní:
(Svůj podpis můžete připojit v níže uvedeném formuláři)

Mgr. Nikola Balaš – Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze

prof. Pavel Barša, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc. – Katedra teorie a dějin umění, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

prof. Václav Bělohradský

Mgr. Libor Benda, Ph.D. – Filosofická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni

Mgr. Helena Bendová – FAMU

Doc. PhDr. Jaromír Beneš, Ph.D. – LAPE, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

doc. Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D. – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

Mgr. Luděk Brož, MPhil., Ph.D. – Etnologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i. a Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze

doc. PhDr. Ing. Ondřej Císař, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze a Sociologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Mgr. et MgA. Tereza Czesany Dvořáková, Ph.D. – Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta

Mgr. Karel Čada, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Klára Čapková – Fakulta sociálních studií, Masarykova Univerzita

Mgr. Lucie Česálková, Ph.D. – Filozofická fakulta, Masarykova univerzita

PhDr. Ondřej Ditrych, MPhil. Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

PhDr. Pavel Dolanský – zakladatel a bývalý garant studijního oboru Marketingová komunikace a public relations na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze

prof. Vratislav Doubek, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Masarykův ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Bc. Jakub Drbohlav – FF UK

doc. Mgr. Jana Dudková, Ph.D. – Slovenská akadémia vied, Ústav divadelnej a filmovej vedy

Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. – Filosofický ústav AV ČR, FAMU

Mgr. Viktor Elšík, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Petra Ezzeddine, Ph.D. – Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Lukáš Friedl, Ph.D. – Katedra antropologie, FF, ZČU

Mgr. Yasar Abu Ghosh, Ph.D. – Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Šárka Gmiterková – Filozofická fakulta, Masarykova univerzita

Mgr. Jakub Grygar, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

PhDr. Adéla Gjuričová, PhD. -Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

doc. Mgr. Michal Hájek, PhD – Masarykova Univerzita

Mgr. Jan Hanzlík, Ph.D. – Fakulta podnikohospodářská, Vysoká škola ekonomická

PhDr. Hana Havelková, Ph.D. – Fakulta humanitních studií UK

Mgr. Eva M. Hejzlarová, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

doc. Dr. phil. Pavel Himl – Fakulta humanitních studií UK

PhDr. Radim Hladík, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

doc. Ing. Jiří Hnilica, Ph.D. – Vysoká škola ekonomická

PhDr. Slavomír Horák, Ph.D. – Katedra ruských a východoevropských studií, Institut mezinárodních studií Fakulta sociálních věd UK

Mgr. Ondřej Horký-Hlucháň, Ph.D. – Ústav mezinárodních vztahů Praha

Doc. RNDr. Michal Horsák, Ph.D. – Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno

Mgr. Ema Hrešanová, Ph.D. – Fakulta filozofická, Západočeská univerzita v Plzni

Mgr. Milan Hrubeš – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

Mgr. Martin Hříbek, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Johana Chylíková – Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

Ing. Pavel Janáček, Ph.D. – Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

Mgr. Matouš Jelínek – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v Brně

Mgr. et Mgr. Tereza Jiroutová Kynčlová – Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova

Mgr. Petr Kaderka, Ph.D. – Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

PhDr. Eva Kalivodová, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

PhDr. František Kalvas, Ph.D. -Filozofická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni

doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D. – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

Mgr. Petr Knecht, Ph.D. – Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta

Mgr. Kateřina Kňapová – Filozofická fakulta UK

Mgr. Radomír D. Kokeš, Ph.D. – Filozofická fakulta, Masarykova univerzita

Jan Kolář, Ph.D. – Filozofická fakulta, Masarykova univerzita; Botanický ústav AV ČR

Mgr. Kateřina Kolářová, Ph.D. – Katedra genderových studií, FHS UK

doc. PhDr. Vojtěch Kolman, Ph.D. – Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Ir. Mgr. Michael Komm, Ph.D. – Ústav fyziky plazmatu AV ČR

prof. Petr Kopecký – Institute of Political Science, University of Leiden

prof. PhDr. Petr Koťátko, CSc. – Filosofický ústav AV ČR

prof. Martin Kreidl, Ph.D. – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

doc. Petr Kratochvíl, Ph.D. – Ústav mezinárodních vztahů Praha (ředitel)

Mgr. Petr Kubala – Fakulta sociálních studií, Masarykova Univerzita

RNDr. Martin Kubeš, Ph.D. – Centrum Regionu Haná, Olomouc

Mgr. Michal Kuděla – Filozofická fakulta, Univerzity Palackého v Olomouci

Mgr. Petr Kupka – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

doc. PhDr. Lukáš Linek, Ph.D. – Sociologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Marcela Linková, Ph.D. – Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

MA. Roar Lishaugen, Ph.D. – Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové a Universitetet i Oslo, Norsko

Mgr. Kateřina Lišková, Ph.D. – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

Mgr. Terezie Lokšová – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

Prof. PhDr. Olga Lomová, CSc. – FF UK v Praze

Mgr. Petr Lupač, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Ľubomír Lupták, Ph.D. – Katedra politologie a mezinárodních vztahů a Katedra antropologie FF ZČU

PhDr. Pavel Machač, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. et Mgr. Alena Macková – Fakulta sociálních studií MU, Fakulta sociálních věd UK

Mgr. Jan Maršálek, Ph.D. – Filosofický ústav AV ČR, Fakulta sociálních věd UK

Juraj Marušiak, Ph.D. – Ústav politických vied SAV

prof. PhDr. Petr Matějů, Ph.D. – Vysoká škola finanční a správní

Mgr. Jaromír Mazák -Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Ing. Petr Mezihorák – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

Mgr. Magdalena Mouralová – Fakulta sociálních věd UK

Mgr. Karel Musílek, MSc – Durham University

Mgr. Petr Najvar, Ph.D. – Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita

Mgr. Jiří Navrátil, Ph.D. – Ekonomicko-správní fakulta MU a Fakulta humanitních studií UK

PhDr. Vladimír Naxera, Ph.D. – Katedra politologie a mezinárodních vztahů, Fakulta filozofická ZČU

doc. PhDr. Kateřina Nedbálková, Ph.D. – Fakulta sociálních studií, MU, Brno

Ing. Mgr. Jan Němec, Ph.D. – Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze

Ing. Helena Nováková – konzultantka v oblasti kvality

doc. Mgr. Martina Pachmannová, Ph.D. – katedra dějin a teorie umění, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Ing. Petr Pavlík, Ph.D. – Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze

Mgr. et Mgr. Marcel Pikhart, Ph.D. – Univerzita Hradec Králové

Mgr. Petr Píša – Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

doc. PhDr. Běla Plechanovová, CSc. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

Jakub Požárek – Knihovna AV ČR, v.v.i. a Filozofická fakulta UK

Mgr. Tomáš Profant, Ph.D. – Ústav mezinárodních vztahů Praha

prof. Jiří Přibáň – Cardiff Law School, Cardiff University

prof. Mgr. Martin C. Putna, Dr. – Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Ivana Rapošová – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v Brně

PhDr. Irena Reifová, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Jan Roleček, Ph.D. – Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno

Doc. RNDr. Zdeněk Řehák, Ph.D. – Přírodovědecká fakulta,  Masarykova univerzita

Mgr. Tomáš Samec – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Tomáš Samek, M.A., Ph.D. -Fakulta filozofická, Univerzita Pardubice

Mgr. Monika Sauerová Toušková – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

prof. Steven Saxonberg, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze a Anglo-American University in Prague

Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. – Filozofická fakulta, Masarykova univerzita

PhDr. Ondřej Slačálek, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Jan Sládek, Ph. D. – Filozofická fakulta UK

Doc. PhDr. Emil Souleimanov, Ph.D. – IMS FSV UK

Daniel Sosna, Ph.D. – Filozofická fakulta, Západočeská univerzita

Mgr. Matěj Spurný, PhD. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Tereza Stöckelová, Ph.D. – Sociologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i. a Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze

PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

doc. Petr Szczepanik, Ph.D. – Filozofická fakulta, Masarykova univerzita

PhDr. Petr Šámal, Ph.D. – Ústav pro českou literaturu AV ČR

doc. Mgr. Pavel Šaradín, Ph.D. – KPES FF UP v Olomouci

Mgr. Karel Šima, Ph.D. – Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i.

Mgr. Michal Šimůnek, Ph.D. – Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Fakulta managementu, Vysoká škola ekonomická v Praze

Mgr. Martin Škabraha, Ph.D. – Filozofická fakulta, Ostravská univerzita

Eva Šlesingerová, Ph.D. – Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

PhDr. Jiřina Šmejkalová, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

doc. PhDr. Iva Šmídová, Ph.D. -Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc. – Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Markéta Štechová – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Josef Švéda, Ph.D. – Filozofická fakulta UK

Mgr. et Mgr. Jaroslav Švelch, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

Miroslav Tížik, Ph.D. – Sociologický ústav SAV

PhDr. Michal Tošner, Ph.D. – Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové

Mgr. František Trampota -Masarykova univerzita

Prof. PhDr. Jiří Trávníček, M. A. – Ústav pro českou literaturu AV ČR

Mgr. František Tůma, Ph.D. – Pedagogická fakulta MU, Brno

doc. PhDr. Jan Váně, Ph.D – Fakulta filozofická, Západočeská univerzita v Plzni

Mgr. Klára Vanková, Ph.D. – Katedra antropologie FF ZČU

prom.fil. Ivo Vasiljev, CSc. – FF UK

Mgr. Michal Večeřa -Filozofická fakulta, Masarykova univerzita

Mgr. Petr Voda, Ph.D. – Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita

PhDr. Lenka Vochocová, Ph.D. – Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

Mgr. Miloš Vojtěchovský – Filmová a televizní fakulta AMU

Filip Vostal, Ph.D. – Filozofický ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Mgr. Ivana Vostrovská – Filozofická fakulta, Univerzita Palackého

Prof. PhDr. Jindřich Vybíral, CSc. – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Mgr. Václav Walach – Západočeská univerzita v Plzni, Masarykova univerzita

Mgr. et Mgr. Petr Wohlmuth – Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova

MUDr. Tomáš Zábranský, Ph.D. – Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze

Mgr. Pavel Zahrádka, Ph.D. – Univerzita Palackého v Olomouci a Zentrum für interdisziplinäre Forschung, Bielefeld

doc. PaedDr. Alena Zachová, CSc. – Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové

JUDr. PhDr. Robert Zbíral, Ph.D. – Právnická fakulta, Univerzita Palackého

Svůj podpis můžete připojit v následujícím formuláři. Údaje jsou před přidáním manuálně kontrolovány.

Prohlášení: Za publikační etiku a svobodu kritiky v sociálních vědách

Fakta o kritice problematické publikační činnosti na IKSŽ FSV UK

V současné době probíhá na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (dále IKSŽ nebo institut) debata o odchodu některých pracovníků a o možných důvodech, které k tomu mohly vést. Ředitelka IKSŽ ve svém vyjádření na Facebooku ze dne 4. 11. i celé vedení institutu v prohlášení ze dne 9. 11. hovoří o údajné „negativní kampani“, která má mít za cíl poškození pověsti IKSŽ. Ze strany ředitelky IKSŽ je vytvářen dojem, že šíříme mýty, fámy a nepravdivé informace. V reakci na tato obvinění předkládáme chronologii celého případu, podloženou relevantními dokumenty, které – jak doufáme – umožní každému udělat si na situaci vlastní názor. Současně se důrazně ohrazujeme proti opakovaným nařčením, že poškozujeme dobré jméno institutu a fakulty. Naše kritika neetických publikačních praktik na našem pracovišti, která stála u zrodu celé kauzy, byla od počátku vedena snahou dobré jméno našeho pracoviště chránit a institut od těchto nepřijatelných praktik očistit. Že jsou někteří z nás v důsledku těchto snah nyní terčem aktivit, které vnímají jako dehonestaci, zastrašování a profesní perzekuci, pokládáme za mimořádně alarmující, a to zvláště v kontextu aktuálně probíhajících oslav výročí 17. listopadu, které mimo jiné symbolizuje boj za akademické svobody, mezi něž na prvním místě tradičně patří svoboda vyjádřit kritický názor bez obav z následných postihů.

1. Pozadí sporu: predátorské časopisy

Na jaře 2015 si někteří zaměstnanci institutu povšimli pozoruhodně narůstajícího seznamu publikační činnosti některých kolegů. Nárůst publikační činnosti by byl sám o sobě pozitivní – za publikační výstupy získává pracoviště při hodnocení Radou pro výzkum, vývoj a inovace takzvané RIV body, na jejichž základě pak na pracoviště proudí finanční příspěvky na vědeckou činnost. Publikační výstupy jsou navíc obvykle podmínkou pro kariérní postup akademika, např. pro habilitační řízení, a tedy získání docentury. Proto mnoho pracovišť, včetně IKSŽ, publikační činnost odměňuje finančními bonusy.
Nejvíce publikací za rok 2014 uváděl v univerzitní publikační databázi OBD PhDr. Wadim Strielkowski, Ph.D., v té době odborný asistent na Katedře marketingové komunikace a PR. Jeho zdánlivě úctyhodný seznam publikací zahrnoval desítky článků v mezinárodních časopisech a víc než deset monografií, což je na poměrně mladého výzkumníka nečekaný výkon. Při bližším ohledání však bylo zjištěno, že tyto výstupy jsou ve většině případů velmi sporné. Dr. Strielkowski většinu svých monografií vydal vlastním nákladem bez spolupráce s jakýmkoli vydavatelstvím. Jednu pak vydal ve vydavatelství Lambert Academic Publishing, známém jako „vanity press“, tj. vydavatelství, které za poplatek vytiskne cokoli, a navíc používá při inzerování svých služeb neetické praktiky.

Migration2

Obr. 1. Obálka jedné z knih Wadima Strielkowského

Převážná část časopiseckých výstupů Dr. Strielkowského byla publikována v časopisech, které vykazují znaky tzv. predátorských nebo odpadních časopisů.
Zpravidla jde o vědecké časopisy orientované na rychloobrátkové vydávání textů nezávisle na jejich kvalitě. Nezajišťují či pouze simulují recenzní řízení, neposkytují relevantní zpětnou vazbu ani základní redakční servis (např. korektury), nemají žádnou prestiž ani váhu v daných vědních oborech. Často také uvádějí nepravdivé informace o místu svého vydání a nezřídka vycházejí v zemích bývalého SSSR, v Indii, Pakistánu či například Albánii. Za publikování v nich se zpravidla platí poplatky ve výši desítek až stovek eur. O těchto časopisech se můžete dovědět více například zde nebo zde. Vzhledem k tomu, že navzdory jejich pochybné kvalitě se některým z těchto časopisů daří proniknout do databáze Scopus, publikování v nich může přinést vytoužené RIV body, a tedy peníze do rozpočtu pracoviště, ovšem za cenu potenciálního poškození pověsti výzkumníka samotného i jeho pracoviště a jejich diskreditace v očích zahraničních partnerů a grantových komisí.
Jistě se může stát, že nezkušený akademik do podobného časopisu zašle článek omylem. Dr. Strielkowski však tyto časopisy využíval často a opakovaně. Navíc podobné časopisy sám vydává prostřednictvím soukromé firmy University Service Publishing a současně v nich také sám publikuje. Vzhledem k tomu, že publikační činnost je na IKSŽ odměňována, Dr. Strielkowski za tuto svou publikační činnost hraničící s bezcenností pro vědeckou komunitu mohl získávat odměny pocházející z prostředků daňových poplatníků. Není navíc jasné, z jakých prostředků byly publikace v těchto časopisech hrazeny, tj. zda byl pro tento účel využit rozpočet institutu. Do publikování v podřadných časopisech se zapojilo i několik dalších zaměstnanců IKSŽ, zpravidla ve spoluautorství s Dr. Strielkowským.
Tehdejší tajemnice pro vědu Dr. Irena Reifová na schůzích vedení IKSŽ v dubnu a květnu 2015 dvakrát upozornila na problematické publikační praktiky na IKSŽ. Vedení neprojevilo účinný zájem tento problém řešit. Bylo poukázáno na finanční přínos těchto publikací a objevil se pokus situaci vyřešit návrhem pravidel publikování, která pouze obecně poukazovala na dodržování autorských práv a předpokládala pouze autorovo osobní prohlášení, že text prošel recenzním řízením. Tajemnice pro vědu na protest proti bagatelizaci problému s publikováním v predátorských časopisech rezignovala na svou funkci. Po selhání výše uvedených pokusů o řešení problému na poradách vedení IKSŽ se celá skupina zaměstnanců v zájmu ochrany dobrého jména svého pracoviště rozhodla podat ředitelce IKSŽ PhDr. Alici Němcové Tejkalové, Ph.D. písemný podnět k přezkoumání problematické publikační činnosti a případnému vyvození důsledků.
V průběhu přípravy podnětu vyšly najevo další podezřelé skutečnosti: Dr. Strielkowski ve svém článku kopíroval kompletní kapitoly z knihy od autorky Emily Welkins (o níž bude řeč dále). V seznamu publikací Dr. Strielkowského se také vyskytovaly vědecké texty vydané dvakrát bez uvedení odkazu k předchozímu textu (tedy texty vykazující možné známky autoplagiátorství) a pokaždé s rozdílným počtem autorů. Dr. Strielkowski je také uveden jako jeden ze tří spoluautorů u článku, jenž je bez uvedení zdroje překopírovaný z magisterské práce jeho studenta, a je tedy možné se důvodně domnívat, že se v tomto případě jedná o takzvané „darované“ či „falešné“ autorství.
Podnět, spolu s detailním rozborem veškerých problematických publikací, byl předán ředitelce IKSŽ Dr. Němcové Tejkalové dne 15. 6., v kopii děkanovi a proděkanovi pro vědu FSV UK. Mezi signatáři byli zaměstnanci organizačně zařazení pod Katedru mediálních studií a Katedru žurnalistiky.

Obr. 2. Text podnětu ředitelce IKSŽ (po kliknutí se otevře galerie)

Dokument: Příloha 11 podnětu – Přehled problematických časopisů obsahujících publikace zaměstnanců IKSŽ.

2. Kauza Emily Welkins a komunikace směřující k umlčení kritiky publikační činnosti

Ředitelka IKSŽ odpověděla 3. 7. dopisem, který byl podle jejích slov konzultován s vedením FSV. V něm uvádí, že nedošlo k autoplagiátorství ani darovanému/falešnému autorství, neboť „podíl na tvorbě jednotlivých napadených textů autoři potvrdili“. Navíc ředitelka v tomto dopise potvrdila podezření skupiny signatářů, že Emily Welkins je ve skutečnosti neexistující smyšlená identita, kterou vytvořil Dr. Strielkowski.  To si zaslouží obšírnější vysvětlení, protože jde o velmi nestandardní a bez znalosti kontextu obtížně pochopitelnou praxi.
Wadim Strielkowski publikoval nejen pod svým jménem, ale také pod jménem Emily Welkins, fiktivní výzkumnice, kterou sám „stvořil“. Několik článků dokonce podepsal zároveň jménem svým i jménem Emily Welkins. Při psaní článků pod jménem Emily Welkins Dr. Strielkowski předstíral, že tato osoba působí na prestižních univerzitách, například University of Strasbourg nebo University of Cambridge, a její příslušnost k těmto univerzitám explicitně uváděl. Signatáři podnětu ředitelce IKSŽ takové jednání chápou jako umělou legitimizaci výstupů Dr. Strielkowského, a také jako zavádějící zvyšování prestiže jinak podřadných časopisů tím, že do nich zdánlivě přispívala výzkumnice působící na uznávaných západních univerzitách. Spatřují v tom také prostředek, který Dr. Strielkowskému umožnil za pomoci jeho alter ega citovat texty, které napsal jako Wadim Strielkowski, a tak si zvyšovat citační index. Citační index je přitom také ukazatelem, který akademikům pomáhá v kariérním postupu.

EWCambridgeStriel+Wel

Obr. 3. Záhlaví článků podepsaných jak W. Strielkowským, tak Emily Welkins, jež je v těchto případech afiliována s University of Cambridge (výše) a University of Strasbourg (níže)

Namísto jednoznačného odsouzení této podvodné praktiky ředitelka IKSŽ ve své odpovědi tuto praxi označila za „registrovaný pseudonym“. Žádost o řešení nastíněných problémů popsala jako nevhodný nátlak na svoji osobu, který se neslučuje s Etickým kodexem UK.
V tuto chvíli začínají na IKSŽ probíhat události, které skupina protestujících zaměstnanců vnímá jako pokusy kritiku neetické a jinak problematické publikační činnosti na IKSŽ umlčet. Všechno podle nich nasvědčuje tomu, že namísto řešení reálného problému týkajícího se alarmující úrovně publikační etiky na pracovišti jsou šikanováni a zastrašováni ti, kteří na problém upozornili.
19. srpna 2015 ředitelka IKSŽ rozeslala všem zaměstnancům Pravidla publikační činnosti na IKSŽ, do značné míry využívající rešerší, jež se objevily v kritickém podnětu, aniž by byl podnět jakkoli zmíněn nebo označen za inspiraci. V průvodním dopise ředitelka naopak popřela, že by publikace na IKSŽ měly jakékoli problémy a použila formulace vyvolávající dojem varování těm, kteří by chtěli písemně nebo slovně publikační praktiky na institutu zpochybňovat. V emailu rozeslaném všem zaměstnancům institutu se mimo jiné píše: „Kdo říká, či píše něco jiného, nemluví/nepíše pravdu a ponese za to veškerou odpovědnost, zejména za poškozování dobré pověsti IKSŽ.“ Toto je další příklad komunikace, kterou autoři kritického podnětu vnímají jako neslučitelnou s principy akademické svobody.
Přestože ředitelka tvrdila, že veškeré publikace IKSŽ jsou v pořádku, autoři kritického podnětu narazili na počínání, které se jim jevilo jako zametání stop po neetických a pochybných publikačních praktikách. Sama ředitelka například ze seznamu publikací uvedeného na svých webových stránkách vymazala dva články z časopisů, které autoři podnětu označili za predátorské, což je zřetelné na screenshotech z jejího profilu z června a října tohoto roku. Obsah těchto článků a kvalitu redakční práce může odborná veřejnost posoudit sama zde a zde; druhý z těchto článků přitom již není možné na Internetu dohledat, neboť ázerbajdžánský časopis Journal of Language and Literature mezitím zřejmě ukončil činnost a nefunguje ani odkaz DOI, což naznačuje, že od počátku byl tento odkaz pouze fiktivní.

Obr. 4. Webový profil ředitelky IKSŽ v červnu 2015 a v říjnu 2015 (po kliknutí se otevře galerie)

Zároveň začalo z některých článků publikovaných online mizet jméno Emily Welkins nebo její afiliace s prestižními západními univerzitami.

Obr. 5. Článek Dr. Strielkowského a Emily Welkins před a po odstranění afiliace s University of Strasbourg (po kliknutí se otevře galerie)

Skupina signatářů se rozhodla situaci projednat s ředitelkou IKSŽ na osobní schůzce dne 25. 8. Ředitelka IKSŽ na schůzce argumentovala právní analýzou, která podle jejích slov doložila, že jednání Dr. Strielkowského nelze klasifikovat jako podvod, a nelze tedy proti němu odpovídajícím způsobem postupovat. Signatáři přitom ve svém podnětu nepoukazovali na porušení práva, ale na porušení etických pravidel vědecké činnosti.
Vzhledem k tomu, že ani z osobní schůzky se zástupci vedení IKSŽ signatářům nevyplynulo, že by se ředitelka IKSŽ chystala jednoznačně odmítnout praktiky Dr. Strielkowského a vyvodit z nich příslušné personální důsledky, skupina signatářů odeslala 2. 9. 2015 podnět k prošetření uvedených praktik Etické komisi Univerzity Karlovy. Tento podnět zatím stále čeká na projednání komisí.

3. Tichý odchod Dr. Strielkowského a neprodloužení smlouvy Dr. Václavu Štětkovi

Od října 2015 Dr. Strielkowski není zaměstnancem IKSŽ. Jeho odchod přitom nebyl ze strany vedení komentován ani zdůvodněn a vedení IKSŽ se od jeho aktivit stále oficiálně nedistancovalo. Dr. Strielkowski současně nadále vyučuje na Katedře marketingové komunikace a PR – v zimním semestru 2015/16 vede kurz JJB251 Tourism marketing.
Na schůzce 23. 10. 2015 dále ředitelka IKSŽ nečekaně oznámila jednomu ze signatářů, Dr. Václavu Štětkovi, že mu nebude prodloužena pracovní smlouva, končící 31. 12., navzdory předchozím ujištěním, že s ním do budoucna na institutu počítá. Václav Štětka je vedoucím výzkumné skupiny PolCoRe, jež se významně zasadila o rozvoj vědecké činnosti na IKSŽ, a jeho vynucený odchod z institutu představuje přímé ohrožení budoucnosti této výzkumné skupiny, neboť se na jeho místo nepočítá s žádnou náhradou. Institut se tak může připravit o významný zdroj finančních příspěvků za vědeckou činnost. Ředitelka IKSŽ neposkytla pro tento krok žádné věrohodné vysvětlení; neprodloužení smlouvy zdůvodnila na Facebooku poukazem na potenciál institutu, jeho potřeby, klíčová místa a finanční situaci pracoviště. Odkaz na finanční situaci IKSŽ je nelogický v situaci, kdy současně nabízí prodloužení smluv dalším členům institutu, včetně dosavadních členů a spolupracovníků skupiny PolCoRe. (Dva zaměstnanci institutu, Roman Hájek a Jernej Prodnik, naopak možnost prodloužení smlouvy odmítli, a to s poukazem na nesouhlas s postupem ředitelky vůči Dr. Štětkovi.) V kontextu předchozí komunikace s vedením IKSŽ a vzhledem k dosavadním nadstandardním publikačním a dalším vědeckým výsledkům Dr. Štětky i skupiny PolCoRe jako celku se obáváme, že se jedná o další krok směřující k umlčení kritiků neetického publikování na IKSŽ.

Důrazně protestujeme proti jakýmkoli postupům směřujícím k omezování svobody akademické diskuse.

Žádáme vedení IKSŽ, aby revidovalo rozhodnutí neprodloužit zaměstnanecký poměr IKSŽ s Václavem Štětkou.

Žádáme vedení IKSŽ o otevřené přiznání a explicitní odsouzení výše popisovaných neetických a jinak problematických praktik, poškozujících jméno a domácí i mezinárodní pověst institutu.

Zaměstnanci IKSŽ:

Roman Hájek
Radim Hladík
Jernej Prodnik
Irena Reifová
Jiřina Šmejkalová
Václav Štětka
Jaroslav Švelch
Lenka Vochocová

Tento text byl původně publikován 17. 11. Reakci na prezentaci vedení IKSŽ, která následovala 18. 11., najdete zde.

Text je dostupný v angličtině zde.

Fakta o kritice problematické publikační činnosti na IKSŽ FSV UK

Reakce na prezentaci vedení IKSŽ v souvislosti s kauzou neetického publikování

Ve středu 18. 11. uspořádalo vedení IKSŽ prezentaci s názvem „Fakta a mýty o publikační činnosti na IKSŽ“, na niž pozvalo zaměstnance a studenty institutu. Vzhledem k tomu, že během této akce zazněla řada zavádějících či vysloveně nepravdivých informací, pokládáme za nezbytné uvést některé výroky a popisované skutečnosti na pravou míru.

Nešlo o „projev dobré vůle“

Předně bychom rádi zdůraznili, že setkání, jehož první třetina byla věnovaná prezentaci ředitelky Dr. Němcové Tejkalové, bylo ohlášeno vedením IKSŽ 13. 11. v reakci na dříve plánovaný debatní večer o avizovaných odchodech několika zaměstnanců institutu, který plánovala Unie studentů IKSŽ uspořádat ve čtvrtek 19.11. Nešlo tedy, jak se někteří účastníci mohli mylně domnívat, o projev dobré vůle vedení otevřít debatu o kauze neetického publikování na institutu, ale o snahu časově předstihnout studentskou akci (která byla následně přesunuta na 23. 11. a přeměněna v předvolební debatu kandidátů do Akademického senátu FSV UK) a vyjádřit se k celé záležitosti za podmínek nastavených samotným vedením, tedy podmínek, jež de facto neumožnily rovnocennou diskusi.

Odpovědnost nese původce neetického jednání

Značná část prezentace Dr. Němcové Tejkalové byla věnována kritice bývalé tajemnice pro vědu IKSŽ, Dr. Ireně Reifové, která byla obviněna z toho, že včas neodhalila nekvalitní publikace dedikované institutu. K tomu bychom rádi uvedli, že Irena Reifová informovala vedení IKSŽ bezprostředně po tom, co získala povědomí o charakteru těchto publikací, o jejichž predátorské povaze dříve nevěděla. K tomu, aby se vyjevila predátorská povaha celých časopisů, musí monitorující subjekt nejprve pojmout podezření a zaměřit podrobné pátrání tímto směrem. Bývalá tajemnice pro vědu se dva roky řídila při kontrole publikací Metodikou Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace. Ve třetím roce hodnocení zjistila, že tato pravidla mají omezenou platnost (počítají s databází Scopus jako absolutní garancí kvality odborných časopisů, zatímco tato databáze indexuje predátorské časopisy). Za to, že přispěla ke zjištění nesamozřejmé a poměrně šokující informace o omezené reliabilitě údajů z databáze Scopus, byla Irena Reifová obviněna z toho, že to měla vědět dříve. Schvalování predátorských publikací – které je jí nyní dáváno za vinu, ačkoli byla současně první, kdo na problém upozornil – se dlouhodobě účastnily také Středisko vědeckých informací FSV UK, Ústřední knihovna UK nebo Oborový verifikační a hodnotící panel RVVaI. Ani ty predátorské publikace neodhalily. Není pravda, že Irena Reifová je odpovědná za systematickou produkci neetických publikací na IKSŽ. Odpovědnost nese zásadně ten, kdo je původcem neetického jednání. Snahu přenést odpovědnost na někoho jiného pokládáme za jeden z morálně nejvíce alarmujících momentů publikační krize na IKSŽ.

Neetické publikace stále vykazované za IKSŽ

Během celého setkání od přítomných členů vedení explicitně nezazněla kritická reflexe publikování v predátorských časopisech, které praktikovali někteří členové IKSŽ, včetně ředitelky Dr. Němcové Tejkalové.  Namísto toho zaznívaly ze strany ředitelky relativizující věty typu „predátorství je nedoložitelné“. Současně ředitelka tvrdila, že Institut nemá žádné dedikované publikace, kde se vyskytuje jméno fiktivní autorky Emily Welkins, a celkově byl vytvářen dojem, že „nekvalitní publikace“ jsou problémem minulosti, který již byl zásahem ředitelky a tichým odchodem Dr. Strielkowského (který ovšem na institutu nadále vyučuje) vyřešen.  Vedení IKSŽ tak opakuje informace z emailu ředitelky z 19. 8., v němž se píše: „Jsem nesmírně ráda, že Vás mohu po rozsáhlé rešeršní práci ve spolupráci s odbornými pracovišti ujistit, že náš institut žádné problémy s dedikovanými publikacemi nemá.“ Pohled do fakultní publikační databáze OBD i do RIVu však dosvědčuje, že tyto informace nejsou pravdivé. V RIVu k 21. 11. 2015 figuruje článek „How to stop vampiric infection? Using mathematical models to fight infectious diseases“, jako jehož autoři jsou uvedeni Wadim Strielkowski, Evgeny Lisin a Emily Welkins.  Předkladatelem záznamu je Fakulta sociálních věd UK a v článku samotném je Wadim Strielkowski uveden jako zaměstnanec Katedry marketingové komunikace a PR (IKSŽ). Totéž potvrzuje záznam ve fakultní databázi OBD, ze kterého jasné vyplývá, že článek byl dedikován IKSŽ.

OBD-Vampiric2Obr. 1. Dedikace článku W. Strielkowského a E. Welkins Institutu komunikiačních studií a žurnalistiky

Kromě toho je v databázi OBD za rok 2015 dedikována IKSŽ řada dalších problematických článků, u nichž figuruje jako autor či spoluautor Dr. Strielkowski. V databázi se nacházejí články vydané ve velmi pochybných časopisech jako Journal of Language and Literature (ázerbájdžánský časopis s neexistujícími DOI a podvádějící ohledně členů ediční rady) či The Social Sciences (pákistánský časopis, jehož vydavatel, firma Medwell, podle časopisu Science neprovádí recenzní řízení). Oba tyto časopisy či vydavatelé jsou na Beallově seznamu predátorských časopisů a vydavatelů. Fakt, že tyto články nebyly z databáze OBD po vypuknutí publikační kauzy vyřazeny, vzbuzuje obavy, že IKSŽ i nadále plánuje odeslat tyto články do RIVu a využívat rychloobrátkové neetické publikační praktiky ke generování RIV bodů. Současně také trvají pochybnosti ohledně toho, zda byly z rozpočtu institutu (a tedy z veřejných prostředků) hrazeny autorské poplatky.

Je tak více než zřejmé, že kauza neetických publikačních praktik na IKSŽ nekončí odchodem Dr. Strielkowského a vydáním pravidel obecně varujících před predátory, pokud vedení IKSŽ nezvažuje viditelné a veřejné distancování se od neetických publikačních praktik a nastolení jednoznačné politiky vůči některým těmto publikacím zůstávajícím v databázích. Současně pokládáme za hrubě nevkusné, že si ředitelka IKSŽ nyní de facto přisvojuje zásluhy naší skupiny při odhalování praktik Dr. Strielkowského a publikování v predátorských časopisech, obzvlášť vzhledem k tomu, že sama na publikování v tomto typu časopisů aktivně podílela a k publikování s Dr. Strielkowským vybízela další kolegy.

„Co ještě chcete?“

Někteří kolegové se na nás během debaty po prezentaci 18.11 obrátili s otázkou, co bychom ještě chtěli, když pravidla publikační činnosti jsou nastolena a Wadim Strielkowski odešel.

K tomu uvádíme, že setkání s masivní neetickou publikační praxí je hluboký zásah do integrity každého akademického pracoviště – trauma, jehož následky vyžadují zvláštní péči. Rozhodně se s ním nelze vyrovnat tichou likvidací důkazů a popíráním problému, popřípadě poukazováním na to, že „co bylo, to bylo“, jak také na prezentaci zaznělo.

Pokládáme za nezbytné, aby vedení IKSŽ ve svém stanovisku uznalo, že pod hlavičkou IKSŽ vznikly neetické publikace a veřejně a transparentně se od publikační praxe v predátorských časopisech distancovalo.
Dále považujeme za nutné dosáhnout veřejné a všem zaměstnancům a studentům známé dohody o tom, jak se naloží s publikacemi autorů, kteří zvolili predátorskou nebo neetickou publikační platformu. Neetické publikace nelze tajně a nedůstojně vymazávat z publikačních seznamů a tvářit se, že se nic nestalo.

Stejně tak by bylo prospěšné uspořádat kolektivní školení o etických zásadách, rizicích a nástrahách akademického publikování.

Texty podepsané autory s afiliací Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlova v Praze v nechvalně známých časopisech a nakladatelstvích zůstanou.  Kdokoli je v budoucnu bude moci náhodou či záměrně najít a jejich autory či jejich kolegy s nimi konfrontovat. Požadujeme, abychom všichni měli možnost říci: „Ano, tyto chyby se staly, ale můj institut to veřejně odmítl a všichni se teď shodujeme na tom, že tato cesta je neetická a pro vědu zničující.“

Nevysvětlený odchod Dr. Štětky a následný rozpad skupiny PolCoRe

Současně dále trvá naše hluboké znepokojení nad způsobem, jakým se institut zbavuje publikačně mimořádně úspěšné výzkumné skupiny PolCoRe a jejího vedoucího Dr. Václava Štětky. Pochybnosti ohledně toho, že toto rozhodnutí ředitelky IKSŽ je v rozporu s deklarovanou potřebou generovat kvalitní vědecké výstupy a že jde naopak o osobně motivovanou reakci na kritiku neetických praktik, do které se Dr. Štětka zapojil, středeční prezentace nijak nerozptýlila, naopak je dále posílila.  Vyzýváme proto ředitelku IKSŽ Dr. Alici Němcovou Tejkalovou ke zveřejnění podkladů, které ozřejmí, že odchod Dr. Štětky a následný rozpad skupiny PolCoRe budou pro institut prospěšné. V této souvislosti především žádáme o dodání podrobností ohledně „personálního auditu“, který dle středečního vyjádření ředitelky proběhl v období jejího nástupu do funkce, přestože informace o takovém auditu se nevyskytují v žádném ze zveřejněných zápisů z porad vedení IKSŽ.

Signatáři vyjádření ke kritice etiky publikační činnosti na IKSŽ FSV UK, v Praze 24. 11.

Reakce na prezentaci vedení IKSŽ v souvislosti s kauzou neetického publikování

Facts about the critique of questionable publishing practices at the Institute of Communication Studies and Journalism, Faculty of Social Sciences at Charles University, Prague

 


We represent a group of academic staff members from the Institute of Communication Studies and Journalism at the Faculty of Social Sciences (hereinafter ICSJ or Institute) who has recently initiated a debate over the nature of academic publishing practices and research ethics at our institution. The Head of the ICSJ, Dr. Alice Němcová Tejkalová, along with the members of the Institute Management Group, have accused us of generating myths and rumours in order to damage the reputation of the Institute. Consequently, some of us have been targeted with activities which we perceive as threatening and intimidating professional persecution. Below we present the key turning points of the case in order to prove that all our critique has been driven by an attempt to challenge and fight dirty practices in academic publishing and defend the basic ethical principles of disseminating research outputs.

1. Background of the case: predatory journals

In the spring of 2015, our group members registered a growing number of publication items returned by some colleagues to the RIV submission. RIV points scheme (i.e. Czech equivalent of the REF UK) represents a local tool for boosting publication rates and is part of a strategy to drive up research production. It is a government incentive system which works by funding universities for published outputs. The RIV points serve also as a tool for academic promotions, and financial awards are being given to academics who have made a contribution, both nationally and internationally. The largest number of publications was submitted by Dr. Wadim Strielkowski, at that point a junior lecturer at the Institute. His publication list returned in 2014 generated serious concerns: it included dozens of research articles in international journals. A majority of these were published in outlets of questionable quality and origins (predatory scholarly open-access journals). His many monographs were either published at his own expense or by the vanity press Lambert Academic Publishing. (The incomplete list of publications for the year 2015 shows a continuation of this publishing strategy.)

Migration2

Fig. 1. Cover of one of Dr. Strielkowski’s monographs

Not only must Dr. Strielkowski have been financially rewarded for these outputs, which can be seen as wasting taxpayers’ money, but also the question remains as to which extent the Institute subsidised his publications in outlets which charge authors for having their work published. Some other staff members of the Institute have also followed these practices, often in publications co-authored by Dr. Strielkowski.
Dr. Irena Reifová, at that point Head of Research and member of the Institute Management Group, referred to these questionable practices at Institute meetings in April and May 2015. Neither the Head of the Institute nor the Management took any concrete initiative to deal with the issue except for a rather general and vague statement regarding ‘publishing rules and regulations’. Reifová resigned from her post in the Management Group in protest of the inappropriate treatment and playing down of predatory publishing. In order to protect the academic reputation of the Institute, our group filed a complaint to Head of Institute Dr. Alice Němcová Tejkalová on 15 June 2015, copied to the Dean and Vice-Dean for Research of the Faculty, to convince her to take specific action in relation to the respective publishing practices.
In the process of gathering detailed information to document the complaint, we have found even more serious issues. For instance, Dr. Strielkowski’s texts included full chapters copied from a book written by an author named Emily Welkins (see below), and his publication list included items published twice under similar titles by different groups of co-authors but without appropriate reference (self-plagiarism); he also co-authored a journal article which included unreferenced parts of an MA thesis (ghost authorship).

2. The Emily Welkins case and the silencing of the critique of questionable publishing practices

In her response to our complaint, Dr. Němcová Tejkalová disclaimed the charge of self-plagiarism and ghost authorship with the argument that “the authors of the respective texts admitted their authorship”. She framed the complaint as a way of putting her under “inadequate pressure” incompatible with the Code of Ethics at Charles University. Nonetheless, in her response to the case of chapters by Emily Welkins copied by Dr. Strielkowski, she confirmed that ‘Emily Welkins’ stood in for a non-existing fictitious identity constructed by Dr. Strielkowski, referring to Emily Welkins as Dr. Strielkowski’s “registered pseudonym”.

In fact, Welkins had co-authored several of Strielkowski’s texts, and he presented her name as being affiliated with prestigious academic institutions (University of Strasbourg or University of Cambridge). These practices were most likely intended to generate a legitimisation of Strielkowski’s research outputs, to upgrade the reputation of predatory outlets, and to possibly increase his citation index.

EWCambridgeStriel+Wel
Fig. 2. Headers of articles signed by both Dr. Strielkowski and Emily Welkins, with the latter affiliated to University of Cambridge (top) and University of Strasbourg (bottom)

On 19 August 2015 Němcová Tejkalová issued “Publishing Rules at the ICSJ”, to a large extent based on the (unacknowledged) evidence we had provided in order to document the complaint of June 2015. In an accompanying letter addressing all staff members of the Institute, she rejected any troublesome issues regarding publishing practices. She concluded that anyone who claimed otherwise “is not telling the truth and will be held liable for discrediting the reputation of the ICSJ”. In our view, this was yet another example of practices incompatible with the principles of academic freedom.
However, in spite of these declarations, we registered a number of cover-ups and attempts to conceal evidence of the (implicated) predatory publications, including those by Dr. Němcová Tejkalová herself. In fact, she deleted two publication outputs published in outlets we had identified as predatory on her official staff profile. Both texts can be accessed here and here; the link to ‚Journal of language and Literature‘ and the DOI registration no longer exists.

Fig. 3. Official staff profile webpage of the head of ICJS in June 2015 and October 2015 (click to enlarge)

What is more, Emily Welkins or her affiliations have been withdrawn from some of the online publications.

Fig. 4. An article by Dr. Strielkowski and Emily Welkins before and after the removal of the University of Strasbourg affiliation (click to enlarge)

Our group asked for a personal meeting with the Head of ICSJ, which took place on 25 August 2015. Despite our continuing insistence on defining the case within the framework of fundamental ethical principles of academic performance, she argued that Strielkowski’s practices cannot be legally defined as fraud and thus are not punishable. Given the lack of initiative on the side of the Institute’s Head and its management, our group filed a complaint with the Ethics Commission of Charles University on 2 September 2015 (decision pending).

3. Discreet departure of Dr. Strielkowski and the future of Dr. Václav Štětka and his team

Dr. Strielkowski left his full-time post at the ICSJ in October 2015. No explanation was given and the Institute management issued no official statement regarding his academic performance. He is still teaching as a part-time lecturer at the Department of Marketing Communication and Public Relations (JJB251 Tourism marketing). The Head of the ICSJ, Dr. Alice Němcová Tejkalová, held a meeting with one of the pro-active members of our group – Dr. Václav Štětka – on 23 October 2015. She announced her decision not to extend his employment contract which is to expire on 31 December 2015.
Dr. Štětka leads PolCoRe, the only formally established research team at the Institute. The team has made significant contributions towards the development of research culture at the Institute and the Faculty in terms of designing fundable projects, and delivering research outputs of the highest standards of excellence both nationally and internationally. His departure would represent a direct threat to the very existence of this research unit. Dr. Němcová Tejkalová has not provided any meaningful explanation for her decision except for her statement on Facebook. There she argues with vaguely defined ‘potentials and needs’ of the Institute and current financial situation. We maintain that the decision not to extend Dr. Štětka’s employment contract is to be interpreted as yet another step towards silencing the critique of the questionable publishing practices at the Institute of Communication Studies and Journalism at the Faculty of Social Sciences, Charles University.

We strongly object to any practices leading towards the violation of academic freedom.

We urge the management of the ICSJ to revise its decision regarding the employment of Dr. Václav Štětka.

We urge the management of the ICSJ to acknowledge and explicitly condemn questionable and unethical academic practices which harm the reputation of the Institute, the Faculty and Charles University both domestically and internationally.

ICSJ staff members, as signed in the original post:

Roman Hájek
Radim Hladík
Jernej Prodnik
Irena Reifová
Jiřina Šmejkalová
Václav Štětka
Jaroslav Švelch
Lenka Vochocová

Facts about the critique of questionable publishing practices at the Institute of Communication Studies and Journalism, Faculty of Social Sciences at Charles University, Prague